Funkční tupozrakost (amblyopie) jednoho nebo obou očí může – pokud není včas rozpoznána a léčena – vést k závažnému a trvalému poškození zraku nebo dokonce k zrakovému postižení. Amblyopie vždy vzniká v důsledku již existujících poruch kvality obrazu na sítnici.

Za normálních okolností přijímá mozek z obou očí rovnocenné obrazové informace, které spojuje do jednotného vjemu.
Pokud však dojde ke zhoršení kvality obrazu vlivem refrakčních vad, zakalení rohovky nebo čočky, případně vlivem šilhání, vznikají mezi oběma obrazy rozdíly. Mozek pak postupně ignoruje horší obraz a přednostně zpracovává ten kvalitnější.

Dítě s brýlemi u optotypu

Objeví-li se tato situace během raného vývoje zraku, tedy v prvních letech života, může dojít k nevratnému snížení zrakové ostrosti. Tomuto vývoji lze ale předejít, pokud je amblyopie včas diagnostikována a léčena očním lékařem a ortoptistou. Velmi často se vyskytuje tzv. šilhavá amblyopie (strabická amblyopie), kdy příčinou sníženého vývoje zraku je právě šilhání.

Terapie je obvykle zahájena po důkladné diagnostice pomocí okluzní léčby – tedy zakrývání oka pomocí náplasti. Ve většině případů je navíc třeba předepsat brýle, které korigují refrakční vady a zlepšují kvalitu zobrazení, což je nezbytné pro správný vývoj zraku.

Šilhání a amblyopie

Strabismus (šilhání) a amblyopie (funkční tupozrakost) spolu velmi úzce souvisí. Obvykle dostává mozek z obou očí kvalitní obraz, který slučuje do jediného zrakového vjemu. Pokud je však narušeno vidění jednoho nebo obou očí, tento proces je zasažen.

Zrak se vyvíjí v prvních letech života – spolupráce obou očí se postupně zlepšuje. Po narození se s dozráváním centrální části sítnice (makuly) vyvíjí zraková ostrost, stejně jako koordinace očí a prostorové vidění (stereoskopie).

K vytvoření ostrého obrazu na sítnici je nezbytné:

• aby nebyla přítomna výrazná refrakční vada (např. dalekozrakost),
• aby optické prostředí (rohovka a čočka) bylo průzračné,
• a aby obě oči dokázaly fixovat středem sítnice.

Odchylka jednoho oka od fixační osy se nazývá strabismus. V takovém případě mozek nedokáže spojit obrazy obou očí do jednoho vjemu, což vede k dvojitému vidění. Pokud tento stav přetrvává, mozek se snaží přizpůsobit a potlačuje obraz z méně dominantního oka – typicky toho, které šilhá nebo hůře vidí.

Pokud k tomu dojde v období vývoje zraku, nemůže se zraková ostrost slabšího oka normálně vyvinout – vzniká amblyopie.

Včasná diagnostika je klíčová

Proto je důležité děti včas vyšetřit, i když neprojevují žádné nápadné známky poruchy zraku.
U dětí starších čtyř let se šance na úspěšnou léčbu vrozené šilhavé amblyopie výrazně snižují.
Pokud je porucha diagnostikována až ve školním věku, je u kombinace strabismu a amblyopie obvykle nemožné dosáhnout plné zrakové funkce.